Stručný volební atlas polských voleb z hlediska národní identity

Polská politika je synonymem pro emoce a jejich užití v politickém boji. To se týká i problematiky národní identity a její role v probíhající předvolební kampani. Polská politika byla v poslední dekádě charakterizována sporem mezi dvěma největšími stranami, Občanskou platformou (Platforma Obywatelska, PO) a uskupením Právo a spravedlnost (Prawo i Sprawiedliwość, PiS), personifikovaným do konfliktu mezi Donaldem Tuskem a bratry Kaczyńskými. Do tohoto sporu vstupovala různá bizarní uskupení, usilující o národní obrodu Polska (Samoobrana, Liga polských rodin, uskupení kolem Pawla Kukize či Janusze Korwina-Mikkeho) nebo naopak ostentativně odmítající podstatu polské národní identity (Ruch Palikota). Nejinak tomu je i v kampani k nadcházejícím volbám. V polské politice – vice než kdekoli jinde – platí, že tento emoční náboj nachází u voličů zalíbení. Jak budou voliči reagovat na dlouhodobě pečlivě budovaný národní příběh PiS, nevyhraněnost a unavenost PO, konsensuální politika Nowoczesny a extrémní atak ze strany Kowina a Kukize?
Níže předložené řádky se zaměřují na volební programy politických stran, které mají reálný úspěch zasednout po volbách v Sejmu. Cílem tohoto textu je v krátkosti představit hlavní stranické preference ve vztahu k národní identitě – tedy k historii, chápání národa, kultuře a okrajově též k EU.

Platforma Obywatelska

PO byla svým hlavním politickým oponentem chápána a označována jako realizátor útoku proti státu, tedy strana zrádců. PO sama sebe chápe jako uskupení snažící se navrátit tradiční republikánské ideály do činnosti státu i veřejnosti. Národní identita má být dle PO postavena na základě suverenity, zaručení bezpečnosti Polska a posilování politické i ekonomické síly Polska v Evropě a Evropy ve světě. Skloubení tradic s modernitou chápe PO jako nutnou výzvu. V oblasti kultury strana prosazuje rozsáhlé plány na podporu a rozšiřování muzeální činnosti a kulturní diplomacie. Strana vidí sílu Polska v prosazování jeho hlasu v Bruselu, a tudíž se příliš neodlučuje od hlavního diskurzu uvnitř EU. Strana je pro přijetí kvót týkajících se imigrace.

Prawo i Sprawiedliwość

Ideologie strany PiS měla od jejího založení kořeny v boji za čistotu veřejného života a spravedlivý a silný stát. Strana vehementně zdůrazňuje hodnoty patriotismu a národní solidarity. Ve vztahu k historii se strana dlouhodobě snaží o unifikaci koncepce vyučování historie ve všech školních programech, s důrazem na patriotismus a antikomunismus. Až do přelomového roku 2010 strana jednala především s cílem vymýtit pozůstatky Polské lidové republiky po jimi kritizované „Divné revoluci“ (1989–1991) z polské společnosti a kultury. Byť je stále kladen důraz na nutnost minimalizovat vliv komunistické minulosti v politickém prostředí, je dnes politika PiS daleko více než před rokem 2010 namířena proti východu. Stále více než před smolenskou tragédií se dnes v programových prohlášeních PiS píše o nutnosti bránit polskou národní identitu vůči jejímu vytrácení a postupné „přílišné evropeizaci“. V centru veškerého politického myšlení musí dle strany stát křesťanský, polský a pospolitý národ. Kulturní politika strany slovy Jarosława Kaczyńského rozlišuje mezi kulturou dobrou, bránící polské hodnoty, a kulturou levicovou.

Zjednoczona Lewica

Chápání identity uvnitř ZL vychází především z toho, jak byla uchopena SLD již v programu „Jutro bez obaw. Program dla Polski“, tedy jako identita tvořená historií a různorodostí polských občanů a organizací. Byť jsou dle ZL dějiny a tradice důležité, necítí se být „jejich otroky“ a to i přesto, že je jimi kultura chápána jako nejdůležitější forma veřejného diskurzu o univerzálních hodnotách. Ve společném volebním programu se nevyskytuje zmínka o národu, popřípadě národní identitě. Zde je patrný rozdíl mezi programem ZL a programy nejsilnější strana koalice – SLD – z minulosti, jelikož ta po vzoru Bolesława Limanowského chápala patriotismus a socialismus jako dva navzájem doplňující se proudy. Koalice je pro přijetí kvót týkajících se imigrace a staví se proti minimalizaci množství uprchlíků přijatých do Polska.

Polskie Stronnictwo Ludowe

PSL může být považováno za stranu, která má stabilní místo na polské politické scéně. Vzhledem ke svým konzervativním hodnotám je zaměřená především na voliče na venkově. Dle programových prohlášení PSL je nutné bránit polskou národní identitu, která ovšem není v rozporu s evropským integračním procesem. Do toho by dle programu PSL Polsko mělo být zapojeno a snažit se zastávat roli jednoho ze silných hráčů. PSL je stranou s velice silným historickým základem, odkazujíc se na více než stoletou politickou tradici, která je zřetelná mimo jiné ve stranickém symbolu zakotveném v jejích statutech – protipruském a patriotickém hymnu „Rota“ Marie Konopnické, jehož text je v programových prohlášeních strany jedním z mnoha důkazů o spojování polského národa se zemí, na níž Poláci žijí.

Nowoczesna PL

Dle programu strany Nowoczesna PL je ekonomika částí kultury a nikoli naopak. Přikládá jí tedy velkou důležitost a vidí v ní cestu k úspěchu Polska. Tato kultura by měla být založena především na kreativitě jednotlivců, která by měla být státem podporována. V programu a argumentaci představitelů strany se nemluví o polském národu, popřípadě o polské národní identitě, nýbrž o nutnosti Polsko modernizovat. Jediná zmínka o tradicích se v programu vyskytuje v souvislosti s nutností ekonomizace polské zahraniční politiky, která by měla být posilněna skrze kulturní instituty a ambasády, které dnes povětšinou propagují polskou kulturu a tradice. Strana je nejen pro přijetí kvót týkajících se imigrace, nýbrž i proti minimalizaci množství uprchlíků přijatých do Polska.

Kukiz

Kukizovo hnutí, které vzniklo v návaznosti na úspěch jeho nynějšího lídra - Pawła Kukiza - v prezidentských volbách, se opírá, jako je u jemu ideologicky podobných politických stran obvyklé, o popularitu názorů svého vůdce. Ty i přes jistou nestabilnost a nevypočitatelnost, zrcadlící se i v neexistenci programu (neboť politické programy Paweł Kukiz označuje za lež), populární opravdu jsou, což hnutí v průzkumech obvykle posouvá bezpečně za pětiprocentní hranici. Při analýze projevů lídra můžeme vidět velký důraz na národ a to především v argumentech o „znovupopolštění“ médií a bank a „dekolonizaci Polska od cizinců“. Z druhé strany se hnutí vymezuje vůči aktivitám jiných populisticky jednajících polských stran prostřednictvím svého vztahu k polské kultuře a náboženství, což je zřeetelné v důrazu na hnutím obhajovanou nutnost odluky církve od státu a odstranění výuky náboženství ze škol. V poslední době se hnutí silně vymezuje proti EU (kterou jinak nevnímá zcela negativně) v souvislosti s Evropskou komisí „vnucenými kvótami na uprchlíky“.

KORWIN

Podobně jako hnutí Kukiz se i programatika strany Korwin opírá především o názory svého lídra. Fundamenty stranické ideologie jsou snaha o znovuvybudování základních hodnot polské kultury, římské civilizace a křesťanských hodnot, důraz na svobodu jednotlivce, tradiční rodinu a podřízení státní zahraniční politiky polským národním zájmům. Z těch je stranou za nejdůležitější považována samostatnost Polska, nezávislého na EU. Program dále dle slov strany křesťansko-římské základy rozvíjí o kulturní dimenzi návrhem na likvidaci ministerstva kultury a kulturní politiky státu jako takové, s výjimkou ochrany a péče o památky, které mohou být využity i k jiným než historicky zaměřovaným činnostem. V poslední době strana Korwin silně vystupuje proti „kvótám“ souvisejícím s imigrací, podobně jako hnutí Kukiz, avšak zde na rozdíl od něj pouze navazuje na svou tradičně protiunijní rétoriku.